Můj Erasmus

Izmir

Klára Vohlídková

Author's photo

Moje jméno je Klára Vohlídková, narodila jsem se před 24 lety v městě pod Ještědem, jsem studentkou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a momentálně pracuju a žiju v Praze. Zároveň jsem několikaletou členkou Erasmus Student Network, který jsem měla tu čest v roce 2016 vést pro Českou republiku z pozice President. V roce 2013 jsem se vydala na studijní pobyt do tureckého Izmiru.

Co bylo impulsem k tomu, vydat se na Erasmus?

Už na střední škole jsem měla možnost se podívat do zahraničí v rámci studentských výměn mezi Podještědským gymnáziem a střední školou v holandském Amersfoortu a tahle zkušenost mi dala pocit, že bych se v tom velkém světě, kde mluví cizím jazykem, nemusela úplně ztratit. Líbila se mi myšlenka vycestovat na nějakou dobu do zahraničí a vyzkoušet si jiný styl výuky, života a především poznat nové lidi. A navíc bych těžko slavila svoje listopadové narozeniny u moře nebo při pozorování polární záře v České republice.

Jak probíhal výběr konkrétní země?

Vždy mě lákaly svojí kulturou severské země, takže když jsem v nabídce zemí, se kterými má moje fakulta smlouvu, viděla finské město Turku, věděla jsem, že je to jasná volba. Při výběrovém řízení mi ale bylo doporučeno si vybrat jiný stát kvůli nějakým problémům se smlouvou, a tak jsem se (po krátké debatě) dohodla se spolužákem, že pojedeme do Turecka, se kterým má moje fakulta více smluv. Vyměnila jsem tak „původní“ zemi tisíců jezer, chladného počasí, nízké hustoty obyvatelstva a uzavřených lidí za rozpálený čtyřmilionový Izmir, obývaný horkokrevnými Turky, na pobřeží Egejského moře, kde sněží jednou za pár let.

Jaký talisman cestoval s Vámi?

Edward, medvídek, kterého jsem dostala před několika lety. Procestoval se mnou už půlku Evropy a v Turecku se mu prý docela líbilo.

Co Vám pobyt dal, nebo vzal?

Začnu asi tím, co mi vzal - spoustu předsudků a částečně strach z vyjadřování se v angličtině. Dal mi spoustu nových přátel, schopnost se domluvit s kýmkoliv (od sousedky, která neuměla ani slovo anglicky, po prodavačky v lékárně až po staré dámy, které prodávaly ovoce a zeleninu na trhu), okolo tisícovky fotek (rozhodně doporučuju se aktivně účastnit mimoškolních aktivit pořádaných buď školou, nebo samotnými studenty), pár kreditů a také pár kil navíc (turecké jídlo je vážně super). Hlavně mi ale pobyt v zahraničí otevřel oči, naučila jsem se komunikovat se spoustou lidí, řešit zdánlivě neřešitelné problémy a možnost dělat něco navíc – po svém návratu jsem se stala členem Erasmus Student Network, kde jsem pomáhala přijíždějícím studentům se „rozkoukat“ v Ústí nad Labem. Tato zkušenost mi výrazně pomohla třeba při hledání práce. Doporučuju každému vyjet na jakýkoliv typ pobytu do zahraničí, zážitky na vás čekají všude!