vysoké školy

Faro

Bc. Patrik Foltýn

Author's photo

Erasmus mi otevřel oči, ve smyslu, že nemusím jen sedět doma. Svět je plný příležitostí a záleží jen na nás, jestli jich hodláme využít. Proto bych každému doporučil zkusit si jaké to je žít v zahraničí

Jakou práci v současnosti vykonáváte? (+ krátké představení své osoby)

V současné době jsem stále studentem Fakulty Aplikované Informatiky na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Aktuálně jsem ve čtvrtém ročníku studia a zároveň vedu studentskou organizaci Buddy System Zlín, která pomáhá zahraničním studentům s adaptací v novém prostředí.

Jinak jsem milovníkem přírody, hlavně té horské. Rád vařím, cestuji a poznávám nové lidi. Mezi své koníčky řadím svoji práci v Buddy Systemu, četbu, sport, poslech hudby a studium cizích jazyků.

Jak jste se cítili, když jste poprvé dorazili na místo svého studijního pobytu/stáže? Kdy jste se „rozkoukali“?

Pamatuji si to jako včera, bylo mi nesnesitelné horko, neboť v ČR už přicházel podzim a já se najednou ocitl na nejjižnějším cípu Portugalska, kde bylo léto v plném proudu. Navíc se mě nikdo neobtěžoval vyzvednout na letišti, takže jsem si musel poradit sám.

S rozkoukáváním jsem začal ještě téhož dne, neboť jsem neměl kde spát, ani co jíst. Naštěstí jsem v jednom příjemném hostelu našel místo ke spaní a seznámil se několika dalšími studenty, kteří do Fara také přijeli na Erasmus. Následujících několik dní jsem strávil ve víru Orientation Weeku a hledání nového domova.

Poznali jste tam dobré přátele? Viděli jste se s někým z Vašich přátel i po ukončení mobility? Jste s nimi stále v kontaktu?

Přátel a zejména těch dobrých jsem poznal spoustu. Zrovna nedávno jsem si s kamarádem z Brazílie zavzpomínal na první výlet na pláž, kdy pro něj už byla voda příliš studená, zatímco mě z ní nemohli dostat. Shodou okolností plánuje letos cestu do Evropy se svojí ženou a já se budu snažit, abychom se mohli potkat.

Už jsem měl navíc to štěstí některé své přátele potkat. Dva roky zpátky jsem svého kamaráda z Norska provázel po Praze a strávili jsme spolu příjemný letní den. Jindy jsem zase potkal jednoho z tamějších buddíků v Polské Varšavě. V nejbližší době bych se také rád vydal do Německa za svým spolubydlícím a viděl nějaký ten kvalitní fotbal.

Myslíte si, že vám účast v programu Erasmus+ přinesla něco do života? Pomohla Vám ve zlepšení jazykových dovedností, osobním rozvoji apod.? Následovala v této souvislosti nějaká další zkušenost s pobytem v zahraničí? Stali jste se poté závislí na cestování jako takovém?

O přínosu mého studijního pobytu nemůže být pochyb, neb mě prokazatelně zocelil a pomohl mi se zcela osamostatnit. Uvědomil jsem si, že nezáleží kde žijeme, ale jakými jsme lidmi. Za svůj pobyt jsem nepoznal nikoho, kdo by to cítil jinak. Co se týče znalostí a dovedností, tak snad jediným přínosem byl rozvoj mojí portugalštiny, neboť všechny moje lekce byly vedeny v portugalštině a já před příjezdem uměl jen pár základních slov, takže jsem se naučit musel. Nicméně dnes už bych se asi nedomluvil.

Osobně si myslím, že se závislostí na cestování se člověk už musí narodit, že to není něco co může jen tak propuknout. Potom už k jejímu spuštění stačí byť jen sebemenší impulz, jako třeba Erasmus.

Myslíte si, že Vám tato zkušenost přinesla výhody do pracovního života?

Rozhodně, přestal jsem se bát mluvit anglicky a přemýšlet nad chybami. Dnes mluvím pomalu více anglicky, než-li česky a zrovna dnes jsem si nemohl vzpomenout na slovo květináč. Další věcí je fakt, že se mi zvedlo sebevědomí. Prostý fakt, že prostě můžu někam vyjet a neztratit se dodá člověku zkušenost, kterou bych v ČR těžko získal. Určitě se pak nebojím navazovat nové mezilidské vztahy a nemám problém se k něčemu vyjádřit, byť je to v cizím jazyce.

Jak se Vám žilo v cizí zemi? Byly zde nějaké kulturní rozdíly? Napadá Vás v této souvislosti nějaká zábavná historka?

Rozdíly mezi ČR a Portugalskem určitě jsou. Jeden z největších je, že se každý den kolem oběda zastaví prakticky život. Takže pro člověka ze střední Evropy je to trochu šok. Nicméně na Portugalsko rád vzpomínám, hlavně kvůli fantastickým lidem, které jsem díky pobytu tam poznal. Měl jsem tu čest poznat mentalitu Portugalců a musím říct, že jsou mnohem uvolněnější než jsme my.