vysoké školy

Siena

Barbara Havelková

Author's photo

Barbara Havelková je absolventkou Právnické fakulty UK v Praze (Mgr. 2004, JUDr. 2005), Europa-Institutu Sárské University (LLM 2008) a Oxfordské univerzity (MSt 2010, DPhil 2013). Navštívila mj. právnické fakulty Harvardu, Univerzity Michiganu a NYU, první dvě jako stipendistka Fulbright-Masarykova programu. Krátce působila jako stážistka v Právní službě Evropské komise a v kabinetu generálního advokáta Poiares Madura u Soudního dvora EU. V současné době působí též jako poradkyně předsedy vlády ČR. Přečtěte si její příběh Erasmu.

Barbara Havelková je Shaw Foundation Fellow in Law na koleji Lincoln a Právnické fakultě Oxfordské university, kde vyučuje mj. právo EU, ústavní právo, lidská práva, rovnostní právo a feministické právní teorie. Dlouhodobě se věnuje otázkám genderu a práva, feministickým právním studiím a antidiskriminačnímu právu. Je mj. autorkou monografie Rovnost v odměňování žen a mužů (Auditorium 2010), spolueditorkou a autorkou kapitol v monografii Co s prostitucí? Veřejné politiky a práva osob v prostituci (SLON 2014), a spoluautorkou Komentáře k antidiskriminačnímu zákonu (C.H.Beck 2010 a 2016).

Mám-li správné informace, v rámci Erasmu jste vyjela do Itálie. Byla to pro Vás jednoznačná volba, nebo jste se rozhodovala mezi více zeměmi? Proč právě Itálie?

Rozhodovala jsem se mezi Itálií a Velkou Británií. Pro Británii jednoznačně hrály studijní aspekty, více mne ale lákal životní zážitek, jaký mi mohla nabídnout právě Itálie. Nic na tom nezměnil ani fakt, že místo Bologni, do které jsem se původně hlásila, jsem byla přidělena na univerzitu do Sieny. Neboť Siena je krásné středověké město a já mám opravdu ráda historii a dějiny umění.

Hlavním důvodem pro vás tedy byl větší rozdíl životního stylu oproti ČR, než byste zažila v případě Velké Británie?

Popravdě bych řekla, že život v Itálii je tomu v České republice podobnější než život v Anglii. Nešlo tedy o rozdíl, ale o to, co v Itálii člověk může poznat, zažít a vidět. Že chci do Itálie, jsem vyvodila především ze sledování italských filmů a četby italské literatury. Navíc je to kolébka evropské kultury, takže zajímavá architektura, kterou mám velmi ráda, tam byla k vidění na každém rohu.

Zažila jste v Sieně něco, s čím jste dopředu tak úplně nepočítala?

Zpočátku jsem měla problém najít ve městě ubytování. Do Sieny jsem jela v rámci úplně prvního ročníku, který tam z Právnické fakulty UK vycestoval, takže nějaké konkrétnější dohody po této stránce ještě nebyly navázány. Jelikož jsem u sebe neměla ani zrovna moc peněz, zažila jsem pár nervózních dní, nakonec jsem si ale ubytování našla. Nejprve jsem bydlela s dalšími cizinkami, nicméně potom se mi podařilo najít ubytování s Italy z Toskánska, takže jsem se mohla ještě více ponořit do zdejší kultury.

Předpokládám, že studium na univerzitě v Sieně bylo v italštině. Na jaké úrovni jste s italským jazykem byla, než jste odcestovala?

Italštinu už jsem předtím přibližně 2-3 roky studovala a jedno léto jsem tam také byla jako au-pair, takže úplná začátečnice jsem nebyla. Ale začátky samozřejmě byly trochu náročnější, zejména protože se jednalo o studium práva, které vyžaduje velkou jazykovou preciznost.

Měla jste i nějaké další zkušenosti s pobytem v zahraničí kromě této praxe na pozici au-pair?

Ano, v 16 letech jsem odjela na půl roku do Spojených států v rámci stipendia od Open Society Fund. Tohle bylo celkově hodně důležité, nejen kvůli angličtině, ale také kvůli sebevědomí, že zvládnu i další pobyty a cestování.

Lze tedy právě tuto zkušenost a vaše vyjetí považovat za jakýsi startovací bod pro vaše další cestování, mj. do Německa, USA či Velké Británie, a i fakt, že v současnosti žijete v zahraničí?

Popravdě ani ne. Když jsem se vrátila z Erasmu, brala jsem to spíše tak, že moje dosavadní cestování bylo spíše takovou ochutnávkou toho, co je možné zažít jinde ve světě, ale žít v ČR. Pro pokračování v zahraničí jsem se rozhodla až poté, co jsem se rozhodla pro akademickou dráhu.

Co pro vás představovalo hlavní rozdíl mezi akademickou kariérou v České republice a v cizině?

Jednoduše jsem cítila, že akademická dráha v ČR není pro mě. Výrazným faktorem také bylo, se zajímám o genderovou rovnost v právu, což je téma, které je u nás i teď stále velmi marginalizované. Kromě jiného by tedy pro mne bylo obtížné najít někoho, kdo by mohl na odpovídající úrovni vést moji doktorandskou práci.

Rozšířila vám vaše zahraniční stáž nějak obzory v ohledu vašeho hlavního oboru? Jaký je vztah mezi pojmy Itálie a feminismus?

Itálie je na tom s genderovou rovností možná ještě o něco hůře než Česká republika. V určitém ohledu mi to způsobilo i takový menší šok, neboť jsem měla problém najít si tam mužské kamarády. V Itálii je žena stále vnímána buďto jako romantická partnerka, nebo nic. Abych ale byla korektní, úplně jednoduché nebylo ani navazování přátelství s Italkami, takže většinu mých přátel tvořili cizinci a cizinky.

Když se bavíme o těch přátelích, navázala jste během svého pobytu nějaké přátelství, která udržujete doteď?

Ono to není až tak jednoduché. Ti lokální lidé vědí, že jste tam pouze na rok, takže nemají příliš velkou motivaci se s Vámi přátelit až do takové míry. Samozřejmě s některými z těch lidí jsme do teď v kontaktu na Facebooku, ale ti se dají označit spíše za známé. Zatímco z Erasmu v Itálii mi blízcí přátelé nezůstali, ze svých dalších zahraničních stáží ale mám velmi dobré přátele. To je spíš náhoda, než že by něco vypovídalo o Erasmu či o Itálii. Jednou z mých nejlepších životních přítelkyň je shodou okolností Italka, se kterou jsem se seznámila při svém pobytu v Německu.

Vraťme se nyní trochu zpátky k onomu studiu v Sieně. Jak se v porovnání s Českou republikou v zahraničí změnil Váš studentský život?

V ČR jsem se poměrně dost angažovala. Byla jsem členkou Akademického senátu, spolku Elsa a spoluzakládala jsem Debatní klub přátel Univerzity Karlovy, takže do Itálie jsem si tady od toho všeho jela vlastně tak trochu odpočinout.

Zapojovala jste do těchto studentských aktivit, které jste zmínila, také po vašem návratu?
Ke svým předchozím aktivitám jsem se sice vrátila, ale tentokráte už ve výrazně menším rozsahu než předtím. Například v Debatním klubu mě už ani nebylo tolik potřeba, neboť jeho vedení fungovalo velmi dobře. Také jsem se snažila nějakým způsobem pomáhat zahraničním studentům, kteří přijížděli do České republiky.

V čem si myslíte, že vám zkušenost z Erasmu v dalším životě pomohla nejvíce?
Jak už jsem zmínila na začátku rozhovoru, celá stáž v Itálii pro mě byla cíleně spíše životní než akademickou zkušeností, a v tomto ohledu dokonale splnila svůj účel. Kromě jiného jsem si na sebe hlavně ke konci musela také plně vydělávat, neboť mi došly peníze, takže ono osamostatnění bylo opravdu výrazné.

Jaké jste v ohledu těchto přivýdělků měla jako český student možnosti?

Pár měsíců jsem téměř na plný úvazek pracovala jako servírka v jedné restauraci, což je práce, po které je, hlavně během léta, dost poptávka. V jednom hotelu jsem také z italštiny do angličtiny překládala kurzy toskánské kuchyně pro americké turisty.

Přispěl vám Erasmus pro vaši budoucnost i něčím jiným než těmito životními zkušenostmi?
Popravdě ani ne. Skutečně jsem tam jela především pro ně. Když to ale zhodnotím, význam toho pobytu pro můj další život právě z osobního hlediska byl skutečně obrovský.

Co tedy považujete za vaši nejdůležitější zahraniční akademickou zkušenost?

Pravděpodobně svoji stáž ve Spojených státech, kde jsem v rámci Fulbright grantu studovala na Harvardu a Michiganské univerzitě, které byly velmi dobře uzpůsobeny mj. právě pro studium toho, co mě zajímá, tedy genderu v právu.

Otázka na závěr. Je něco, co byste vy sama chtěla sdělit studentům, kteří uvažují studiu v zahraničí?

Určitě bych všem studentům a studentkám doporučila, aby do zahraničí jeli. Je to doopravdy nenahraditelná, především životní, zkušenost. Ať už chce člověk v dalším životě dělat kariéru v jakémkoliv oboru, ta sebedůvěra, že to zvládne sám, v neznámém prostředí a kultuře, s novými lidmi, se mu bude vždycky hodit.