vysoké školy

Köln

Mgr. Ivona Balážová

Author's photo

Mgr. Ivona Balážová je dnes již absolventkou Masarykovy univerzity. Studovala na Filosofické fakultě, obory Anglický jazyk a literatura; Pedagogika. Od 1. září 2003 do 31. srpna 2004 byla členkou prvního boardu mezinárodního studentského klubu ISC MU Brno, kde zastávala pozici Fundraiser.

Kdy jsi vyjela na Erasmus a kam?

Můj první studijní pobyt byl přes Erasmus do německého Kolína nad Rýnem na podzimní semestr 2002/2003.

Co Ti tato zkušenost dala?

Krom toho, že mi zkušenost přinesla nové poznatky, nové zkušenosti, nové kamarády, tak mi umožnila změnit můj postoj k němčině, který do té doby nebyl moc kladný. Zažila jsem život na německých kolejích, dokázala si, že se ve velkoměstě s řečí, kterou jsem ovládala mizivě, neztratím. Mohla jsem se rozhodnout pro studium předmětů, které mě zajímaly. Ne vždy platí, že studijní pobyt Erasmus je „oddychovka“, záleží, jaké předměty si zvolíš.

Udržuješ kontakt s lidmi, které jsi na Erasmu poznala?

Ano, i když jak to tak bývá, skupinka lidí, se kterými jsem v kontaktu, se po čase zúžila. I tak je fajn mít ostatní Erasmáky na Facebooku a vědět, co dělají a jak se jim daří.

Kdybys měla možnost svůj studijní pobyt zopakovat, změnila bys na něm něco?

Myslím, že tak, jak to probíhalo, tak to asi tak i mělo být. V čem bych možná byla trochu důraznější, by bylo v tom aktivněji se zajímat o studentské dění. Erasmus program v Kolíně je obrovský, každým rokem přijíždí velké množství Erasmáků, a péče o studenty není tak individuální jako v menších městech. Bylo tedy potřeba po informacích a různých kulturních akcí pro Erasmáky víc pátrat a zajímat se. Trochu jsem také podcenila přípravu před odjezdem (i v souvislosti s tím, že jsem jela na studijní pobyt, kde byla hlavním studijním jazykem angličtina) a pořádně neprostudovala podmínky ubytování. Tehdy platila zásada zapsat se na více studentských kolejí, já se zapsala jen na jedny, které mi nebyly uděleny a po příjezdu jsem tak řešila překvapivou situaci.

Doporučila bys vyjet na Erasmus ostatním studentům?

Rozhodně. Jakýkoliv výměnný program, ať už jen na pár týdnů, na semestr nebo na rok. Člověka to obohatí a rozšíří mu obzory. Studenti by se neměli nechat odradit výší stipendia, které většinou nebývá vysoké. Dá se nějakým způsobem proplout.

Strávila jsi v zahraničí nějakou dobu i kromě Tvého studijního pobytu?

V zahraničí jsem pobyla jako au-pair a to konkrétně v UK. Kromě Erasmus pobytu jsem pak přes MU vyjela na krátkodobý letní kurz do holandského Utrechtu a na roční studijní pobyt do USA.

Jaké jsou tvoje vzpomínky na založení ISC MU? Jak tento nápad vznikl?

Na studentský klub mám moc fajn vzpomínky. Sešla se parta aktivních lidí, kteří chtěli klub posunout dopředu. Spíš jsem to vnímala jako přátelská posezení, kde se něco vymýšlelo, probíralo, brainstormovalo. Do klubu jsem se dostala jako dobrovolník/mentor pro nově příchozí studenty poté, co jsem se vrátila ze zahraničí a později měla na starost fundraising v rámci boardu. K pozadí vzniku klubu samotného je nejpovolanější osobou Don Sparling, tehdejší vedoucí Centra zahraniční spolupráce MU.

Nebála ses jít do prvního boardu, do něčeho, co nemělo tradici a zkušenosti?

Naopak. Tím, že nebyla nastavena žádná pravidla, tak jsme mohli sami určit, jak programy nastavit, nebyli jsme ničím vázaní. Je pravda, že např. na poli fundraisingu jsme se s kolegou snažili chytit jakékoliv informace a pátrali po možnostech, jak získat prostředky. Inspiraci nám byli i ostatní kluby v Praze, např. ČVUT.

Co Ti členství v ISC dalo, případně vzalo?

Krom toho, že v téhle partě byla sranda, hemžilo se inspirativními nápady, jsem si vylepšila své organizační a argumentační dovednosti, mohla se účastnit výletů se zahraničními studenty, pověstných středečních country presentations a užívat si dobrého pocitu někomu pomoct, poradit v situacích, které jsem před tím zažívala já pří studiu v zahraničí. Zvlášť jsem pak ocenila pocit někam patřit.

Využíváš ještě po letech kontakty z ISC, případně stýkáš se s někým?

Ano, i když hodně kolegů z ISC se rozlétlo do světa. I v rámci mého mentoringu jsem měla možnost se po letech potkat s kamarády v UK a Finsku. Taková setkání jsou vždy moc fajn a máme na co vzpomínat.