mládež

Laguépie

Hana Rašková

Author's photo

Hanka se vydala na Evropskou dobrovolnou službu do jižní Francie. Pracovala v organizaci, které se věnovala sociální činnosti a nakonec se rozhodla, že právě tomu se bude po svém návratu dále věnovat.

Po škole jsem začala hledat projekt, nevybírala jsem si ho dle země, ale dle náplně. Vyhledávala jsem projekt, kde bych se mohla naučit něco, co jsme v životě nedělala. Chtěla jsem ten rok dobrovolnictví využít také na to, abych mohla přemýšlet o mém životě, o tom kdo vlastně jsem.

V lednu 2015 jsem si našla projekt na jihu Francie. Francie pro mě nebyla jasná volba a já pochybovala, jestli dobrovolničení v tak vyspělé zemi světa, bude mít opravdu hluboký význam. Avšak jsem se do toho vrhla, protože jsem to vnímala jako velkou příležitost. S dobrovolnictvím jsem neměla tolik zkušeností, a abych si hrála na hrdinku a vyrazila do rozvojové země bez zkušeností - nepřipadalo mi to zodpovědné a tak padlo mé rozhodnutí a já odjela do Francie a to na rok.

Nakonec mě to dobrovolnictví strhlo jako lavina. EDS se prohnala mým životem jako smršť. Můj projekt byl úžasný a já se cítila prospěšně a jedinečně. Co přesně jsem dělala? Zakotvila jsem v asociaci Citrus, která je součástí velkého francouzského hnutí Solidarités Jeunesses (SJ). SJ má sedm delegací po Francii, které mají stejný koncept založený na třech hlavních činnostech.

  1. Aktivita s místním obyvatelstvem (děti, mladiství, senioři, ...).

  2. Sociální činnost pro sociálně znevýhodněné jedince. - ,, I když nemluvíme stejným jazykem, práce rukama nás spojí”. Mezinárodní skupina lidí pracovala na rekonstrukci staré farmy a i s jazykovou bariérou si poradila při společných stavebních pracech.

  3. Život v komunitě dobrovolníků a sociálně znevýhodněných nezletilých.

Sociální činnost, život v komunitě - aniž by to člověk čekal, ocitl se v prostředí, kdy sám před sebe staví zrcadlo, které mu ukazuje, kým vlastně je. Najednou jsem byla mezi lidmi, se kterými jsem musela vyjít za každé situace. Nastaly okamžiky, kdy jsem sdílela dobré i zlé. Komunitní život byl pro mě tou nejtěžší a nejkrásnější zkouškou. Pochopila jsem, že pokud se vydám po cizích stopách, uvidím to, co jsem neviděla a otevřu moji mysl novým možnostem, dobrodružstvím a zkušenostem.

Dnes začínám na novo a to jen díky EDS. Díky dobrovolnické službě jsem si našla práci v Čechách, v neziskové organizaci, která se právě zabývá sociální činností. Jsem teprve na začátku mého ,,hnutí”, ale jsem nadšená, že mám konečně směr. Třeba i pro někoho z Vás je EDS odpovědí na osobní rozvoj. Držím palce tedy!