vysoké školy

Bragança

Mgr. Lenka Hlavičková Ph.D.

Author's photo

Mgr. Lenka Hlavičková Ph.D. odpověděla na několik otázek týkajících se jejího studijního pobytu v Bragança ve Španělsku v roce 2006.

Co Vás Erasmus naučil?

Na to se dá těžko odpovědět:). Určitě jsem se naučila nový jazyk. Taky jsem poznala zemi, o které jsem do té doby věděla pramálo. Jinak jsem vcelku dost cestovala už předtím, takže s pobytem v zahraničí i nutností samostatně se zařídit jsem už měla nějaké zkušenosti. Poprvé v životě jsem ale sama letěla letadlem, a ještě s přestupem v Londýně:)! Byl to můj druhý let v životě. První jsem absolvovala jako dítě a nepamatovala jsem si z něj zhola nic. Takže to pro mě byla výzva... Ještě mě napadá, že jsem se naučila nevěřit bezhlavě průvodcům Lonely Planet. Také jsem se naučila používat Skype, což byla tehdy žhavá novinka:).

Jakou práci nyní vykonáváte?

Učím na katedře pedagogiky PF UJEP a působím také jako psychoterapeut v soukromé praxi, kde pracuji hlavně s dětmi a mládeží, ale nejenom s nimi. Externě spolupracuji s ústeckým krizovým centrem a působím také coby lektor v kurzech dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

Jaké byly Vaše pocity, když jste poprvé dorazila na místo svého pobytu?

Myslíte přímo do Bragançy? Byla jsem překvapená, jaká je v Portugalsku zima a že tam dokonce sněží! Nemohla jsem nikde najít cedule s názvy ulic, takže mi předem připravená mapka byla úplně k ničemu. Kolem autobusáku běhalo několik toulavých psů, jinak nikde ani živáčka. První dojem tedy zrovna moc přívětivý nebyl. Ani nevím, jak jsem nakonec našla hostel, kde jsem měla domluvené na první týden ubytování. Asi nějak intuitivně...

Našla jste tam přátelé, s kterými jste stále v kontaktu?

Už je to dlouhá doba... Přesto jsem stále v kontaktu s kamarádkou z Polska, se kterou jsme tehdy po skončení pobytu i docela dost cestovaly. Občas spolu třeba jezdíme na dovolenou s její vodáckou partou. Vzhledem k tomu, že Daria nedávno porodila druhé mimčo, tak se asi nějakou dobu neuvidíme. Zpravidla mě ale aspoň jednou za rok překvapí nějakým nečekaným telefonátem:). Vím také o jednom ze svých spolubydlících, Slovákovi jménem Mišo. Z ucha, které si tehdy ani neumělo samo zapnout pračku, vyrostl cestovatel, který objel svět a o svých cestách dnes píše knihy a pořádá přednášky.

Myslíte si, že Vám účast v programu Erasmus+ přinesla něco do života? Pomohla Vám ve zlepšení jazykových dovedností, osobním rozvoji apod.?

Jak by řekli sportovci - TAK URČITĚ! Angličtina mi nedělala větší problém, ale naučila jsem se portugalsky. Taky proto, že v Portugalsku anglicky mluví málokdo - v tomto jazyce jsem absolvovala dokonce několik předmětů. I kvůli znalosti portugalštiny jsem se o několik let později dostala coby dobrovolník na misi do afrického Mosambiku. Díky portugalštině jsem najednou uviděla svět z jiné perspektivy: je neuvěřitelné, když si člověk uvědomí, kolik lidí a v kolika koutech světa tím jazykem hovoří! Velmi užitečné pro mě byly mnohé kurzy, které jsem absolvovala. Dodnes čerpám třeba z hodin, ve kterých jsme se seznamovali s principy tzv. kontaktní improvizace. Díky pobytu v Portugalsku jsme pronikla do tajů sociokulturní animace, kterou se profesně zabývám dodnes. V osobním životě to pro mě byla taky škola. Třeba i v tom, jak ne/vést vztahy na dálku. Naučila jsem se srovnat si priority. Rozhodně svého pobytu nelituji!

Myslíte si, že Vám tato zkušenost přinesla výhody do pracovního života?

Asi ano. I když jsem paradoxně spíše zpočátku narážela na to, že se mí potenciální zaměstnavatelé obávali toho, že budu až příliš ambiciózní (ona to tehdy stále byla ještě trochu rarita, aby měl za sebou člověk semestr studia v zahraničí:)). Nevím, jestli v mém oboru zaměstnavatelé zahraniční zkušenosti vítají nebo využijí. Každopádně z nich ale těžím já sama. A jsem za to vděčná.

Jak se Vám žilo v cizí zemi? Máte nějakou vtipnou historku, kterou s námi chcete sdílet?

No tak hlavně si vzpomínám, že se nám žilo dost skromně. Pamatuju si, jak jsme šetřili za topení a chodili se ohřát do školy:). Nebo třeba do bazénu, za 50 centů na 2 hodiny. Dobrá byla i knihovna, která měla otevřeno do půlnoci. To jsem milovala, ten klid s knížkou ve studovně a klidné hovory s kamarády. Mělo to až mystickou atmosféru:). Nejvtipnější historka se ale týká, jak jinak, jedné studentské párty, která se konala u nás v bytě:). Podotýkám, že jsem tehdy bydlela se třemi kluky (i to pro mě, mimochodem, byla škola). No tak spolubydlící pozvali další chlapy, a že se bude jíst a pít a bude sranda. Nakoupili a dali péct kuře s bramborem a dotáhli basu piv. A zábava začala! Jaké však bylo po pár pivech překvapení, když se nedostavil žádaný efekt... Kluci samozřejmě koupili pivo, které bylo nejlevnější - protože bylo bez alkoholu:). Jenomže portugalsky jsem uměla jenom já. Dost jsem se pobavila, když jsem jim tehdy etiketu lahve přeložila:). Pak že se studium jazyků nevyplatí!