vysoké školy

Heraklion

Jakub Nedvěd

Author's photo

Jakub působí ve studentské organizaci ESN Pilsen na ZČU v Plzni. Na svůj Erasmus vyjel do Řecka, na ostrov Kréta, během prvního roku navazujícího studia. Nyní studuje PhD a vede místní ESN sekci, ve které během let působil na několika pozicích a organizoval nespočet akcí. Pro Západočeskou univerzitu organizuje každoročně studentský ples.

Zážitky nám nikdo nevezme a praxe je nejlepší školou života

Co tě přimělo vyjet studovat do zahraničí?

Již na základní škole jsem se účastnil týdenního pobytu v zahraničí, při kterém jsme byli ubytováni v rodinách. Když jsem se na vysoké škole dozvěděl, že existuje program Erasmus, začal jsem se o něj zajímat více. Také mne zaujali studentské organizace a jejich činnosti. Naše univerzita jich má opravdu mnoho, nejvíce mě však zaujala právě organizace ESN, do které jsem se posléze i přidal.

Do ESN jsi se tedy přidal ihned po nástupu na ZČU?

Dá se říci, že ano. V letním semestru jsem poprvé přišel na kulturní večer, při kterém zahraniční studenti prezentovali jejich zemi, což mě motivovalo napsat do ESN a přijít se podívat na schůzi. Zbytek semestru jsem se spíše rozkoukával, ale v dalším jsem se již naplno zapojil a pomáhal tvořit program pro přijíždějící zahraniční studenty.

Co jsi v ESN dělal? Z jakého důvodu v něm vůbec jsi?

Možná to bude znít zvláštně, ale jako první věc jsem kandidoval do národního vedení, kam jsem překvapivě byl i zvolen, jakožto historicky nejmladší člen. V této pozici jsem byl rok a díky ní jsem navštívil mnoho měst a univerzit, jak v ČR, tak v zahraničí. Na ZČU jsem se mezitím staral o rozdělování zahraničních studentů mezi studenty ZČU. Po ukončení v národním vedení jsem se přidal do vedení naší organizace a po mém návratu z Erasmu jsem se stal Presidentem naší sekce.

ESN, jakožto jakákoliv jiná větší studentská organizace je úžasnou zkušeností do života. Člověk zde získá praxi a zjistí, zda ho v životě bude bavit to co si jako mladší vysnil. Narazil jsem na několik lidí, kteří si právě díky ESN uvědomili, že studují vlastně něco úplně jiného, než by v životě chtěli dělat. V ESN jsem poznal mnoho úžasných lidí, zažil nespočetně zážitků a získal cenné zkušenosti z projektového managementu a osobnostního rozvoje.

Pomohla ti zkušenost v ESN při výběru tvé cílové destinace? Proč právě Řecko?

Rozhodně ano. Věděl jsem, že chci někam, kde je ESN. První co jsem udělal, bylo, že jsem rovnou vyloučil všechny země a města, kde ESN není. Zbylo mi několik destinací, mezi nimi byla Kréta a Portugalsko. Řecko mi připadalo zajímavější a to hlavně díky jejich mytologii. Dalším důvodem byly finance. Erasmus program je dotován, takže studenti dostávají během svého pobytu nemalou finanční částku. Pouhá týdenní dovolená v Řecku člověka vyjde na obrovskou sumu, díky Erasmu jsem však mohl v Řecku strávit celý půl rok, aniž bych přišel o veškeré finanční úspory.

Ty jsi studoval ve dvou městech? Jak to probíhalo? Na mapě jsou Rethymno a Heraklion docela vzdálené.

Ne tak docela. V rámci programu Erasmus bylo možné se účastnit intenzivního kurzu jazyka (EILC kurz). Tento kurz byl zdarma a vztahovala se na něj dokonce i podpora jako na Erasmus. Městečko Rethymno je jednou z nejhlavnějších turistických destinací a shodou okolností se v něm nachází Filozofická fakulta University of Crete. Celkem jsme zde strávili 5 týdnů. Výuka byla každý všední den od 10 do 14 hodin. Poté jsme měli volno, které jsme využili k objevování ostrova. Asi bych měl poznamenat, že jsem na kurzu byl během srpna, takže si asi dovedete představit, jak vypadalo naše běžné odpoledne. Škola pro nás dokonce pořádala jednou za 14 dní víkendový výlet do zajímavých míst na ostrově.

V půlce září jsem se přesunul do hlavního města Kréty – Heraklionu, kde jsem již strávil svůj studijní pobyt až do konce ledna.

Tak to muselo být super. Je nějaký zážitek, o který by ses s námi chtěl podělit?

Zážitků je tolik, že by to vydalo na knihu. Měl jsem štěstí na skvělou partu lidí. Během jazykového kurzu se nás sešlo několik čechů a slováků, což byla naše základní parta, v které jsme podnikali nejrůznější výlety. Během těch 5 týdnů se nám podařilo procestovat celý ostrov a i vylézt na nejvyšší horu Kréty Psiloritis, která je vysoká téměř 2 450 metrů. Na horu jsem se dokonce vrátil ještě s jinou partou, během studia v Heraklionu.

Hlavně při cestování se poznají rozdíly v mentalitě jednotlivých národů. Jsou to drobné rozdíly, kterých jsem si dříve ani nevšiml. Pro nás nebyl problém sbalit si věci na několik dní a vyrazit stopem do míst, která jsme ještě neznali. Spali jsme na plážích a dokonce jednou i na lavičce u kapličky. Ostatní raději jezdili autobusem a spali v hostelech a nechápali nás. Pro nás to byla zábava a hlavně taky samozřejmě ušetřené peníze, což byl jedním z hlavních důvodů našich „nízkonákladových“ výletů. Zatímco my jsme měli stipendium 350€/měsíc, tak například jeden francouz měl 1 100€/měsíc.

Máš nějaký silný zážitek, který nikdy nechceš zapomenout?

Myslím si, že Řekové jakožto lidé obecně. Jejich kultura a hlavně pohostinnost. Co se pohostinnosti týče, tak například při cestě na Psiloritis jsme projížděli horským městečkem, kde zrovna probíhaly jakési oslavy osvobození. Všude v uličkách měli lidé vyskládané stoly s domácími produkty a s úsměvem nás k sobě zvali, abychom ochutnali.

Jednou jsme zavítali do chrámu, kde se na nás zamračil pán u vstupu, řekl, abychom počkali a došel pro dvě nejtypičtější věci na Krétě – chlebové krekry a raki, kterými nás pohostil a až teprve nám dovolil jít dále.

Dalším nezapomenutelným zážitkem je doprava. Hlavní silnice jsou sice dvouproudové, ale lidé jezdí po krajnicích, díky čemuž zde vznikají 4 pruhy. Když jedete dálkovým autobusem, stačí zavolat na řidiče, že chcete vystoupit a on uprostřed rychlostní silnice zastaví a otevře vám dveře. V Heraklionu jednou při cestě městským autobusem do školy na hlavní silnici, na které byl pouze jeden jízdní pruh, řidič autobusu zastavil a odešel. Po přibližně 2 minutách se vrátil i s kávou. Za námi se mezitím vytvořila kolona několika aut, ale nic se nedělo. Všichni v klidu čekali a povídali si… Dovedete si představit podobnou situaci u nás?

Velmi zajímavá zkušenost bylo samotné studium. V rámci jazykového pobytu jsme se naučili první den řeckou abecedu a druhý den jsme už dávali dohromady jednoduché věty. Za těch 5 týdnů jsem se naučil stejně, jako za 3 roky studia ve škole (srovnávám se španělštinou, kterou jsem měl na střední škole). V Heraklionu jsem měl jeden předmět dokonce v řečtině, takže jsem ho po chvilce vzdal a musel jsem si domluvit individuální výuku.

Narazil jsi na nějaké problémy?

Kromě studia v řečtině bylo největším problémem ubytování během letního jazykového kurzu. Po dlouhém hledání jsem našel dům, ve kterém jsme měli bydlet 4 lidi. Po příjezdu jsem měl chuť se na místě otočit a jet zpátky domů. Všude se válely mrtví švábi, někteří se při pokusech o vyhození dokonce probrali a začali utíkat. Dům jsme uklízeli celkem asi 6 hodin. Druhý den jsme opět všude našli zalezlé šváby, tak jsme se rozhodli z domu odejít. Po několikahodinovém hledání jsme naštěstí nalezli cenově přijatelné ubytování na celou dobu. V Heraklionu nám pomohlo ESN a ubytování tak proběhlo již hladce.

Jaké jsou dle tebe největší výhody dlouhodobého pobytu v zahraničí?

Určitě osamostatnění se. Já osobně bydlel u rodičů, takže pro mě to byl docela šok. Domů jsem se nevrátil dokonce ani na vánoce, vzhledem k vysokým cenám letenek. Člověk si musí poradit a naučit se přizpůsobit novým okolnostem a také ocení pravou hodnotu peněz. Největší výhodou je však dle mého názoru poznání nové kultury, nových míst a získání nových přátel a nezapomenutelných zážitků.