vysoké školy

Mikkeli

Jan Hrubý

Author's photo

Jan "Mrož" Hrubý, absolvent Vysokého učení technického v Brně se s Vámi podělí o příběh svého Erasmu ve Finsku.

Byl červenec a všichni okolo si užívali léto, slunce a dovolenou. Já měl hlavu plnou úplně jiných věcí. Panikařil jsem. Za dva měsíce jsem měl odjíždět do země, kde jsem v životě nebyl. Do země, kde se mluví jazykem, o kterém nejenom že nic nevím, ale ani nezní jako cokoliv, co jsem kdy slyšel. Do země, kde měla být zima, ale opravdová zima. A co bylo nejhorší, měl jsem do toho Finska jet na půl roku.

V jednu chvíli jsem byl opravdu rozhodnutý, že to prostě nedám a nikam nejedu. Že zůstanu doma, v zemi zlatých českých ručiček a přestanu dělat šílenosti. Možná se někomu stalo, že se nechal tou panikou unést a nevyrazil, ale mně se ten strach podařilo překonat, a tak začala kapitola, která naprosto změnila můj život a náhled na svět.

Po příjezdu bylo vše nové. Noví kamarádi, nová škola a nové zážitky. Mě ale nejvíce zaujal finský školní systém. Pro ně je přirozená takzvaná bloková výuka. Vysvětluje se to jednoduše – celý týden se řeší pouze jeden jediný předmět. Od pondělí do pátku, zpravidla šest hodin denně. Ráno na začátku se probere teorie potřebná pro řešení případové studie daného dne. Následně jsou studenti seskupeni do náhodných skupin, tedy žádné týmové projekty plné kamarádů. A řeší se opravdová praktická případovka, není potřeba vymýšlet fiktivní firmy nebo projekty. Ony se totiž firmy o studenty opravdu zajímají a tyto práce jim zadávají dokonce sami. Výsledky dostávají k dispozici a věřím, že nezůstanou jen ležet někde archivovány a nezapadají prachem někde ve skříni.

Obrovským způsobem nás podporovala také otevřenost vyučujících, a to zejména k prezentovaným řešením – každý den bylo totiž nutné prezentovat dílčí výsledky. Nejlépe to asi popíšu na příkladu. Úkolem bylo vymyslet marketingovou strategii pro jednu finskou společnost konkurující světovým gigantům. Se svým týmem jsme se rozhodli, že není realizovatelné se zadaným rozpočtem vytvořit odpovídající plán. Postavili jsme zadání na hlavu a vytvořili jsme marketingový plán, který vyzdvihoval benefity firmy a nabízel ji k odkupu právě těm konkurenčním obrům. Navrženou strategii jsme odprezentovali a byli jsme pochváleni za netradiční přístup. Bohužel si dovedu představit, že v téže situaci v České Republice bychom byli pokáráni za nesplnění zadání, ačkoliv bychom fakticky majitelům společnosti přinesli více peněz. Náš nešťastně postavený přístup k výuce omezující jakékoli kreativní řešení problémů a rigiditu hodnotitelů přece nemůže být tím motorem, který požene mladé a nadšené studenty dopředu do spolupráce s firmami už během studia.

Bylo to jednou z největších motivací, proč bylo mým hlavním cílem zůstat v mezinárodní komunitě i po příjezdu do domácí krajiny. Začal jsem pracovat pro Mezinárodní studentský klub VUT v Brně, pomáhat zahraničním studentům studujícím v České Republice a nelituji ani jediné minuty, kdy mohu být nejenom Čechem, ale i Evropanem. Postupem času přibývá dnů, kdy používám angličtinu stejně tolik jako češtinu a já upřímně doufám, že takových dnů bude v budoucnu více a více.

Erasmus mi prostě změnil život. A rozhodně k lepšímu.