vysoké školy

Adana

Kamil Borovička

Author's photo

Heslem mého Erasmu bylo "Poznej", a tak jsem poznával.

Jmenuji se Kamil Borovička a v současnosti působím na pozici purchasera ve firmě zabývající se dodávkou výrobků přímým výrobcům automobilů. Mimo to také často vykonávám práci DJe a věnuji se podnikání. Před uskutečněním své mobility jsem působil ve studentské organizaci Erasmus Student Network Liberec, po svém návratu jsem se stal presidentem této sekce.

Ptali se mne, jestli chci na zimu do tepla. Já jsem hned odpověděl, že ano. Tak začal můj Erasmus v Turecku. V prvních dnech mého Erasmu jsem byl jako Alenka v říši divů, čeština se stala pasé, začal jsem tvořit international relationships a poznávat o čem vlastně to Turecko je. Heslem mého Erasmu bylo "Poznej", a tak jsem poznával.

Když pominu to, že jsem procestoval celé Turecko a sousední státy, tak jsem se díky své "buddici" Ezgi dostal na den i k ní, a poznal, jak funguje turecká rodina. Její babička nám "vyvěštila" z lógru kávy, co jsme vypili, že budeme všichni zaměstnanci státu - úředníci (pozn. v Turecku je to to nejlepší zaměstnání, jelikož všechna povolení se získávají snáz), na dvorku na nás útočil kohout a večer jsme si užili obří grilovačku se všemi Ezgi příbuznými - bylo jich 30. Holt je to velká událost, když Evropani přijedou do tureckého městečka.

Navazování kontaktů šlo na Erasmu samo. Každopádně do současnosti mi jich vydrželo z toho obřího množství jen pár. Třeba takovou Damaris jsem jel navštívit na její rodný ostrov Tenerife, kde se o mě kompletně postarala, a já pronikl do kultury Kanárských ostrovů jedním skokem, kdy jsem se na chvilku stal členem folkové kanárské hudební skupiny. Největší šok přitom bylo zjištění, že je Dam naučila Pasáčka krav od Nohavici (což byla naše Erasmus hymna).

Dá se říct, že jsem během svého Erasmu dospěl a kompletně se osamostatnil. Už tam nebyla mamka, která každý víkend vypere nebo babička, která uvaří výborný nedělní oběd. Záchranných sítí je tam minimum. A to je dobře. Člověk se díky tomu naučí lépe zvládat změny a přizpůsobovat se prostředí a situacím, do kterých ho život uvrhne. Navíc ještě omezené prostředky a zdroje vás donutí více používat selský rozum. A kde to všechno zužitkujete? V práci a životě jako takovém. Při vašich dalších cestách do jiných zemí.

Třeba takové smlouvání. Před Erasmem jsem bral ceny tak, jak jsou. V Turecku mě naučili, že se dá vždycky dostat něco navíc. Kde za pomoci pár tureckých slovíček, minutové konverzace a Baroše (tehdy hrál ještě v Turecku fotbal) jsem se dostal na 50% původní ceny, nebo jsem k tomu dostal něco navíc. Tuhle schopnost jsem následně použil na 100% při mém cestování po Vietnamu, kde jsem díky tomu ušetřil několik tisíc korun.

Jako poslední věc, co tu musím zmínit je, že Erasmus mě rozmluvil. Je to podle mě problém většiny Čechů. Anglicky umíme, jen se bojíme mluvit. Na Erasmu vám nic jiného nezbude. Tam musíte mluvit anglicky v podstatě 24/7 a tím pádem se to pro vás stane tak přirozené, že třeba v práci bez problémů dokážete vést složité obchodní jednání se zahraničním partnerem nebo třeba odprezentovat svému šéfovi z Dánska plán na další fiskál.

Jo a taky po Erasmu už nebudete potřebovat stránku www.titulky.com.