vysoké školy

Graz

Jan Stávek

Author's photo

Erasmus mě naučil mnoho - být samostatný, být pánem svého času a dal mi mnoho kontaktů. Díky tomu se mi podařilo zorganizovat konferenci s účastí několika rakouských vinařských es. Nyní vedu rodinné vinařství, které loni získalo titul Nejlepší malé vinařství ČR 2016 v soutěži Vinařství roku ČR.

Jakou v současnosti vykonáváte práci?

V současné době vedu rodinné vinařství. Zaměřujeme se na originální vína typická pro středoevropský region. Klademe důraz na jedinečnou každé vinice a čistotu ve výrobě. Možná díky tomuto faktu jsme se v roce 2016 stali nejlepším malým vinařstvím České republiky v soutěži Vinařství roku ČR.

Jaké byli Vaše pocity, když jste poprvé dorazil na místo svého studijního pobytu?

Bylo mi trochu smutno, protože já vesničan jsem nebyl zvyklý na tak velké město jako je Graz. Nicméně díky svému zdejšímu školiteli, prof. Leitnerovi, jsem velmi rychle poznal okolní krajinu a místní vinaře, za což mu dnes vděčím. Seznámil mne například se světoznámým biodynamickým vinařem Franzem Strohmeirem, se kterým jsme dodnes v kontaktu. Krajina jihozápadního Štýrska mě uchvátila natolik, že se sem každoročně vracím. Už ani ne tak na Technickou Univerzitu, ale spíše za vínem samotným J

Našel jste tam dobré přátele? Jste s nimi stále v kontaktu?

Profesora Leitnera jsem po ukončení mobility pozval jako přednášejícího na konferenci, kterou jsem v rámci své doktorantury organizoval. Protože byla tato konference, zaměřena na rosé vína, organizována ještě několikrát, pozval jsem postupně další esa z branže, jako například zmiňovaného Franze Strohmeiera nebo mága rakouských rosé vín Stefana Langmanna. Myslím, že tato trojce štýrských odborníků maximálně obohatila nejen posluchače na konferenci, ale i studenty ZF.

Myslíte si, že vám účast v programu Erasmus+ přinesla něco do života? Pomohla Vám ve zlepšení jazykových dovedností, osobním rozvoji apod.?

Určitě mi pobyt v Grazu pomohl v samostatnosti. Na zdejší univerzitě jsem se naučil být více pánem svého času. Dostali jsme úkol a ten jsme si mohli vyřešit, kdy chtěli. Třeba v noci nebo o víkendech. Jen musel být splněn do termínu. Zaujal mě taky systém vaření kávy na ústavu, kde jsem byl na stáži. V denní místnosti, kde se pracovníci scházeli na svačinu, byl kávovar a každý kdo si uvařil kávu, tak udělal do sešitu čárku ke svému jménu. Na konci měsíce se počty sečetli a náklady na provoz rozpočítali. To by u nás asi nefungovalo J Cestoval jsem už před touto stáží, ale je pravda, že jsem se zde více otrkal a od té doby jsem se bál méně vyjet i na déle nebo mimo kontinent.

Myslíte si, že Vám tato zkušenost přinesla výhody do pracovního života?

Určitě. Mám stále snahu rozvíjet svoje jazykové dovednosti. Pamatuju si, jak jsem při své mobilitě nastoupil na univerzitu první den a velmi těžko jsem se domlouval. Bylo mi z toho úzko a byl jsem se do hlavy, že jsem se na cestu více jazykově nepřipravil. Po měsíci konverzace německou angličtinou ve škole a španělskou angličtinou se spolubydlící na bytě už to bylo veselejší.

Jak se Vám žilo v cizí zemi? Napadá Vás v této souvislosti nějaká zábavná historka?

S Rakušáky moc velká zábava není. Veselejší to bylo mimo město mezi samotnými vinaři. Tam jsme si sedli výborně. Tato profese ale snad ani neumí být nezábavná.