vysoké školy

Vídeň

Zdeněk Duffek

Author's photo

Na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava spolu s kamarády založil lokální buňku studentské organizace Erasmus Student Network. Do dvou let v ní bylo na šedesát členů a stovka nadšenců starající se o to, aby zahraniční studenti VŠB-TUO na univerzitu a na Ostravu vzpomínali jen v nejlepším.

Kdy ses začal zajímat o studentské organizace?

O studentské organizace jsem se během studií nijak zvlášť nezajímal – spíš jsem je dlouhodobě podezíral z „hujerství“ hraničícím se sektářstvím. Začal jsem se o ně zajímat až po návratu ze zahraničního pobytu – přišlo to tak nějak samo, automaticky, něco jako samozřejmost nebo společenská povinnost. Sice to bylo až ke konci inženýrských studií – tzn., že mi spousta příležitostí utekla – ale díky bohu alespoň za ty zbylé! No a pak jsem v tom nejlepším nechtěl vypadnout a šel jsem ještě na doktorát, ale to je jiný příběh.

Kam jsi vyjel v rámci svého zahraničního pobytu? Co všechno ti studium v zahraničí dalo?

Byl jsem na rok v Rakousku a studoval na Technické univerzitě ve Vídni. Erasmus mi fakticky přetočil život naruby – samozřejmě myslím k lepšímu. To se ale musí zažít, to se nedá popsat!

A už tam jsi objevil studentskou síť Erasmus Student Network?

S ESN jsem se setkal poprvé na svém Erasmu v roce 2009/2010, ale tehdy jsem ještě nevnímal tu sílu „sítě.“ Byl jsem jen pasivní konzument. Ke skutečnému ESN jsem přičichl až o rok později po svém návratu do Ostravy…

Jak tě napadlo založit lokální buňku ESN na VŠB-TUO? Co tě k tomu motivovalo?

Tehdy, v temném středověku, u nás na univerzitě nic takového nebylo, tak jsme si naši ESN sekci prostě založili :) S partou tří z Erasmu navrátivších kamarádů jsme si řekli, že to je natolik důležitá, pozitivní a život měnící věc, že to na VŠB-TUO potřebujeme!

Pamatuji si jízlivou poznámku jedné kamarádky, která mi tvrdila, že se o to pokoušelo už mnoho lidí před námi. I tehdejší prorektor pro studium nás nebral moc vážně a řekl nám, ať přijdeme, až budeme mít řádnou registraci jako nezisková organizace.

Na jaké pozici jsi v ESN začínal?

Pravděpodobně v pozici obrovského nadšence. Chtěl jsem naši novorozenou studentskou organizaci pro pomoc zahraničním studentům formálně transformovat v ESN, a tak jsem začínal jako spojka se „sítí.“ Pozvali mě na velkou národní platformu (konferenci) do Čeložnic a od té doby jsem u nás pokračoval nejen jako nadšenec, ale i srdcař pro ESN.

Jakou roli jsi v ESN hrál?

Není malých rolí! Začínal jsem trochu netradičně – tehdy jsme všichni dělali něco a zároveň i všechno. V kostce jsem byl krátce "PR manažer", pak dlouhou dobu "Local Representative" a následně "Vice-president" ESN VŠB-TUO. Později, už jako starší a zkušenější, a student doktorského studia, který už nevěděl coby, jsem pokračoval v Alumni boardu ESN Czech Republic.

Co se ti ve tvé funkci opravdu povedlo?

Měl jsem to štěstí, že jsem byl ve správný čas na správném místě a potkal k tomu i ty správné lidi – povedlo se nám během dvou let z nuly založit celo-univerzitně respektovanou studentskou organizaci s asi šedesáti aktivními členy a dalšími sto zajímajících se tzv. "buddies". Pomohli jsme za každý akademický rok asi třem stovkám zahraničních studentů užít si svůj studijní pobyt a mohli jsme tak být součástí jejich „nejlepšího roku v životě.“

Co všechno ti dalo ESN? Co tě naučilo?

ESN mě naučilo obrovskou spoustu věcí, které mne studium strojírenství/robotiky na fakultě nenaučilo. Jen těžko vyjmenovávat všechny ty měkké dovednosti, které člověk v ESN vstřebává. Ale hlavně mi ESN dalo spoustu skvělých vzpomínek a přátel na celý život.

Proč by se studenti vysokých škol měli k sekcím přidat? Proč by měli vycestovat na ERASMUS?

Protože jenom titul nestačí! Protože ESN člověku otvírá nové možnosti, které by pravděpodobně v životě úplně minul. Minimálně je to dobrá šance, jak si zkusit takový Erasmus nanečisto (v ČR), pokud si člověk není jistý, zda by takový studijní pobyt v zahraničí zvládl. Člověku ERASMUS otevře oči. Získá zkušenosti, které pak celý život zúročuje. Od odborných, přes jazykové, až po společenské… pak se některé těžké otázky dnešní společnosti jeví jako naprosto zbytečné se jimi vůbec zabývat – odpověď je totiž úplně jasná. A když už nic, tak je to unikátní příležitost, jak si zkusit fungovat v zahraničí, a ještě k tomu za „evropské peníze“ (po studiu už to budou vždy jen vlastní). Jo a taky to vypadá dobře v životopisu, ale to snad ani nemusím říkat…

Jaký je tvůj nejlepší zážitek z/s ESN?

Zážitků je spousta, ale asi nejintenzivnější byl při příležitosti Annual General Meetingu v Anakaře (pozn. celoevropská konference ESN), které jsem se zúčastnil jako čestný host International Boardu. Velmi si také vážím osobního uznání rektora, který mi poděkoval za vše, co jsme pro naše zahraniční studenty a VŠB-TUO udělali.

Jak ti ESN pomohlo v profesním životě?

Dozvěděl jsem se, že nechci být robotik – konstruktér, ale chci pracovat s lidmi v týmu a vést ho. Určitě jen díky aktivitám v ESN jsem prakticky ještě během studia a bez zkušenosti s „normální prací“ (protože jsem jako ESNer nepobíral žádný plat) získal práci projektového manažera – rovnou jako střední management ve firmě, která udává trend oboru ve světě. Bohužel mi tím ESN taky trochu vzalo i šanci, že ten doktorát ještě někdy dodělám – ale mámě to pořád tvrdím, to je jasný.

A co ti dalo do osobního života?

Díky ESN jsem potkal současnou přítelkyni, kterou si asi už nechám, a vezmu si ji za ženu. Potkali jsme se na tanečních pro Erasmáky. Jo a vlastně i tančit jsem se díky ESN naučil. (smích)