vysoké školy

Valencie

Jan Košák

Author's photo

Honza je nyní na pracovní stáži v Belgii, Bruselu. Na této stáži, kde je jedno místo pro každou členskou zemi Evropské unie ročně, bude 5 měsíců. Až skončí, měl by se stát politickým poradcem v jemu příslušném oboru. Proč si Honza vybral tuto cestu?

Můj přístup k životu je takový, že nemám vysněnou pozici, nebo práci, ale chtěl bych něco udělat. Proto jsem se dal na politiku, protože tak můžu změnit nejen svůj život, ale i život ostatních, ať už v Česku, nebo v Evropě. Nechci bojovat za svůj život, ale za globální změnu. Systém, ve kterém žijeme, je z mého pohledu špatně, protože se prohlubuje rozdíl mezi bohatými a chudými a velká chyba je v tom, že velké firmy neplní své závazky. Systém je ale zaměřen více na obyčejné lidi, ne velké firmy. A my máme dvě možnosti, když stojíme před problémem: buďto utečeme, nebo bojujeme. A já jsem se rozhodl bojovat, proto jsem tady. Nesouhlasím s tím, jak to funguje, a tak to chci změnit. Prosazování demokracie a hodnot českých, potažmo evropských. Tím, že mám dostupnost do politiky, mám příležitost, ale i zodpovědnost a povinnost něco udělat ve větším měřítku. Problémem, který bych chtěl změnit, je to, že všudy prostupuje nezájem o veřejné dění a nedůvěra v sebe sama, že něco můžeme změnit.

A jak to začalo?

Vyjel jsem v roce 2011 do Valencie. Byl jsem tam na dva semestry studijně a poté jsem si našel pracovní stáž v institutu biomechaniky, protože v tu dobu jsem studoval tělovýchovu a bakalářku jsem psal v tomto oboru, kterou jsem si potom zpětně vyřídil přes univerzitu. Tak jsem tam zůstal dalších 11 nebo 12 měsíců.

Věděl jsem o tom, že nějaký Erasmus existuje, už na prvním bakalářském studiu, ale myslel jsem si, že je to jen pro ty nejlepší studenty a že je hodně těžké se tam dostat. Pak jsem začal pracovat v neziskové studentské organizaci Erasmus Student Network na Ostravské univerzitě, dělal jsem tzv. Buddyho, později i organizaci výletů a vůbec jsem se dostal do bližšího kontaktu s Erasmem a více informacemi. Rozhodl jsem se, že chci jet, ale už mi to nevyšlo v bakaláři, takže jsem si ještě před státnicemi a přijímačkami na magisterské studium podal přihlášku na Erasmus. Šel jsem tak na všechny tyto věci s tím, že pokud je zvládnu, můžu vyjet. Takže jsem si vytyčil cíl, dostal jsem tip na Valencii a jel jsem, aniž bych něco uměl. Měl jsem jen jeden semestr španělštiny, kde jsem se naučil říkat, jak se jmenuji a že mám hlad, ale když jsem přijel, mohl jsem si vybrat předměty podle svého vkusu, takže jsem si vybral praktické předměty a brzy jsem se jazyk naučil, protože jsem většinou věděl, o co jde. Trvalo mi ale asi půl roku, než jsem plně rozuměl a rok, než jsem plynně mluvil.

Co mi hodně pomohlo, byly mezinárodní schůzky, kde probíhaly diskuze v různých jazycích. Poznával jsem tam nové lidi a hodně mi pomohlo, že jsem se pořád musel představovat a opakovat dokola ty samé fráze. Důležité je hlavně netrávit moc času s Čechy a snažit se mluvit.

Nejužitečnější je rozšíření obzorů, což by potřebovala celá ČR, poznání nových lidí, nových kultur, jazyka a zvyků. Od prvního měsíce, kdy jsem měl problém s tím, že se tam každý objímal a líbal, až po styl obědvání. Byl to ze začátku šok, ale příjemný. Nesl s sebou užívání si života. Také cestování je nedílnou součástí Erasmu. Úplně mi změnil náhled na žití. Můžete vidět všechno, od práce přes studia až po volný čas, z jiného úhlu. Měl jsem stipendium 400 Euro, ale byl jsem ve Valencii, kde je všechno levnější, takže z toho, co jsem dostal, jsem mohl procestovat celé Španělsko, pařit a žít tam ve spojení s tím, že jsem si většinově vařil a chodil jsem na akce, kde si koupíte alkohol v obchodě a nekupujete si ho pak v baru.

Každopádně nejsilnější zážitek je zamilování se a oženění se tam. Z Erasmu jsem si jako suvenýr přivezl manželku z Kolumbie.