vysoké školy

A Coruña

David Pelíšek

Author's photo

David Pelíšek je v současnosti jeden z nejlepších vytrvalostních běžců olomouckého regionu. Svůj první maraton vyhrál právě při pobytu na Erasmu, který pro něj nezačal zrovna nejlépe. Jak se mu to podařilo a jakým dalším výzvám během svého pobytu čelil?

Jmenuji se David Pelíšek a v současné době jsem stále studentem Univerzity Palackého v Olomouci v oboru Aplikované tělesné výchovy. Rád cestuji, rybařím a sportuji. Ze sportů preferuji především lyžování, běh na lyžích a vytrvalostní běh, kterému se věnuji již několik let závodně.

Jaké byly hlavní motivy, proč jsem chtěl vyrazit na Erasmus? Naučit se plynule mluvit jiným jazykem, poznat nové přátele a vyzkoušet si žít rok v cizí zemi. Nyní s takřka ročním odstupem po zahraničním pobytu mi nezůstaly jen vzpomínky, na které nikdy nezapomenu. Zůstalo mi něco víc. Něco, co mě změnilo na zbytek mého života.

Naučil jsem se plynule mluvit španělsky. Zlepšil jsem si anglický jazyk. Procestoval jsem Portugalsko, velkou část Španělska a Kanárské ostrovy. Navázal jsem nové kontakty a s řadou přátel stále komunikuji přes sociální sítě. S některými jsem se již znovu setkal a s některými se setkat plánuji. Například letošní léto mě čeká cesta do Mexika.

Mezi mé nejlepší zážitky bych zařadil například můj první den ve škole. Po příjezdu na kole, které jsem si koupil hned první den pobytu v Coruni, jsem byl překvapen, že takřka nikdo na fakultě neumí anglicky. Ne, že by moje angličtina byla zrovna excelentní, ale bylo to to jediné, nač jsem se mohl spolehnout. Španělsky jsem v té době uměl sotva pozdravit. Přibližně po hodině bloudění a vyptávání jsem utekl ze školy se slovy, že „balím kufry a jedu domů“. To nemohu zvládnout. Po uklidnění na bytě a s velkým odhodláním uspět jsem na druhý den vyrazil do školy znovu. Po pomoci některých místních studentů, kteří byli neskutečně ochotní, jsem se dostal až na místo mé výuky. Pan profesor z atletiky byl neskutečně vstřícný a trpělivý. Po výuce mě doslova za ruku dotáhnul až do kanceláře paní koordinátorky pro zahraniční studium.

První tři týdny jsem se každý den po návratu ze školy učil španělsky, jak jen to šlo. Každý den jsem cítil, jak se chytám stále více a více a věděl jsem, že to zvládnu. S panem profesorem z atletiky jsme se dále pravidelně potkávali ve výuce a stále více jsme spolu komunikovali. Já zjistil, že je „předsedou galicijské atletické federace“, on se zase dozvěděl, že já dělám atletiku a chci vyzkoušet v Coruni běžet svůj první maraton.

Sedmnáctého dubna přišel můj velký den. Stál jsem na startu městského maratonu. V závodu jsem stupňoval tempo běhu a po necelých dvou a půl hodinách jsem proběhnul cílovou metou. Zaběhnul jsem to tři minuty rychleji, než byl můj původní plán. Navíc jsem skončil na prvním místě! Bylo to pro mě samotného velké překvapení a co teprve pro pana profesora z atletiky. Stál v cílové metě a neustále opakoval: „To je můj slovenský student.“

Po menším ujasnění, odkud že to vlastně jsem, pro mě začalo docela zajímavých pár dní. Poskytoval jsem rozhovory do novin. Natáčel reportáž do galicijské televize a poznal řadu zajímavých lidí. Troufám si říct, že v té době jsem byl nejznámějším studentem Erasmu ve Španělsku.

Kdyby šlo změnit něco z mého uplynulého studia na VŠ, bylo by to to, že bych využil programu Erasmus už i v bakalářské etapě studia. Za mě osobně je to obrovská příležitost k osobnímu rozvoji. Pokud o tom přemýšlíš a máš tu možnost, určitě doporučuji vyrazit!